Editorial

Denisa Dovala a 3Kurátorky

Když seznámíte mladou módní návrhářku se třemi mladými kurátorkami současného umění, vznikne unikátní tvůrčí zpověď. Tato generace nám má co říct. Autenticita, nadšení a kreativita z nich prýští jako už dlouho z nikoho. Touha po spontánnosti i symbióze umění a designu je opět aktuální.

Editorialem bychom rádi vyslali do světa manifest o naději mladé generace tvůrců, kteří nevnímají umění jako pózu či elitní záležitost, ale jako jejich poslání, smysl i součást běžného života, která jej činí opravdovější a pestřejší. Z mladé generace často proudí neobroušené kreativní vibrace, jež mnohdy ještě nejsou zatížené adolescentními zkušenostmi. Tímto způsobem mladí tvůrci upomínají společnost na občas opomíjenou, avšak nutnou a záměrně nekontrolovatelnou plynulost lehkosti bytí.

Kromě zpovědi mladých tvůrců sdělujeme světu, že pomyslné hranice mezi druhy umění jsou ve skutečnosti propojujícími energetickými kanály bez bariér, kterými proudí kreativita, společná pro všechny, kteří chtějí tvořit i sdělovat skrze jakékoliv médium.

Jedinečné spojení, které touto sérií fotografií vzniklo, budiž inspirací pro všechny ostatní. Vždyť už samotná myšlenka tohoto projektu se zhmotnila jen díky fantazii a nadšení lidí, kteří se při jeho vzniku poprvé setkali v daný čas na daném místě jednoduše proto, aby spolu tvořili.

Karel Kantor, iniciátor projektu

DENISO, celkově o své tvorbě říkáš, že je určitou estetickou zpovědí, jež osciluje na pomezí nositelnosti a výtvarna. Zdá se, že kolekce INFORMEL více vychází, ale i vypovídá o té umělecké či kreativní složce oděvnictví. Můžeš tedy kolekci blíže představit a současně specifikovat, jaké momenty ji dělají extravagantní avšak stále nositelnou?

Vnímám oděv ve dvou rovinách. Po té nositelné stránce věci vypovídá mnohé o nás samotných a beru ho jako funkční a společenský produkt. Pro mě je však oděv navíc prostředkem k tvorbě mých uměleckých vizí. Někdo má plátno, někdo oděv. Já jsem tentokrát měla obojí, neboť k malbě jsem původně tíhla ještě více, než k oděvu a rozhodla se tak vytvořit kolekci vycházející ze svých obrazů, malovaných technikou INFORMEL. Nechci však, aby oděv zůstal jen uměleckou vizí, vždy se v kolekcích snažím najít i tu nositelnou rovinu, neboť je mi rovněž velmi blízká a poté mi kolekce dává největší smysl.

Zároveň nemám ráda na mole ploché, nic neříkající kusy oděvů, které nemají větší hloubku. Obecenstvo, jde mimo jiné za kulturním zážitkem, obohatit se i načerpat inspiraci, takže pokud tvořím, pak ne jen pro prodej, ale právě také pro prezentaci. Zkrátka se snažím lidem sdělit více nebo například něco zajímavého připomenout. Móda je totiž obecně mnohými vnímána jako povrchní záležitost, nehodná umění, a právě toto vnímání se snažím měnit. V kolekci INFORMEL jsem se rozhodla napřímo propojit mé umění s oděvy. Snažila jsem se, aby vše v kolekci mělo návaznost na mé obrazy a dávalo smysl. Přece jenom, ušít pouze krásné šaty nikdy není tak obohacující, jako tvořit krásné šaty s příběhem.

ALŽBĚTO, dovedeš teoreticky a zároveň srozumitelně zakotvit i předat téma, které dané umělecké vyjádření ztělesňuje či představuje. Součástí práce kurátora je mimo jiné také kunsthistorický výklad. Už samotný název i celý příběh Denisiny kolekce v sobě skrývá propojování uměleckých odvětví i jejich odkaz k mísení minulosti a současnosti. Mohla bys tedy INFORMEL – historický umělecký směr, ale i téma celé kolekce představit a zakotvit?

Na přelomu 40. a 50. let 20. století umělci toužili reflektovat své intenzivní pocity – existenciální úzkost, deziluzi i skepsi, které byly reálnou součástí myšlenek lidstva v poválečné době. Tvůrci proto začali popírat jakákoliv estetická či formální pravidla, která doposud při výstavbě uměleckého díla platila. Tradiční koncepty i kompozici nahradila spontánnost, exprese, iracionalita, osobitost a svoboda neboli klíčové aspekty informální malby, prezentující impulzivní pohyb a abstraktní barevné plochy i linie. Termín Informel poprvé použil v roce 1952 francouzský umělecký kritik Michael Tapié ve své knize Un Art Autre (Jiné umění), ve které popisoval inovativní typy umění, které byly založeny na improvizačních technikách a gestech.

Denisa skrze svou intuici a expresi přenesla emoce do dvou konkrétních informálních maleb. Následně pomocí své představivosti a kreativity převtělila výtvarné médium obrazu do jiného média – designového oděvu. Ten se postupnou inovací, zdokonalováním, ale také uvědomováním si nutné funkčnosti, stal čímsi jedinečným na pomezí výtvarna a nositelnosti. Denise se tudíž podařilo skrze upřímnou estetickou zpověď zaktualizovat dějinný výtvarný směr. Jeho tendence aplikovala do současné podoby oděvního designu, respektive do kompletní kolekce, jejíž jednotlivé modely balancují na křehké hranici mezi oděvem a výtvarným objektem.

KRISTÝNO, v rámci kurátorské činnosti tě hodně zajímá komplexní řešení výstavních instalací, což znamená propojování oblasti designu, architektury ale například i scénografie. Dokážeš přiblížit, kam až sahá práce kurátorky současného umění a proč je propojování uměleckých a vizuálních oborů příhodné a nezbytné?

Příhodnost mého komplexního přemýšlení nad vztahem současného umění s dalšími obory vychází z aktuálního výtvarného projevu, který čím dál častěji překračuje hranice mezi různými disciplínami i médii. Aktuální umělecká tvorba je vysoce kontextuální a interdisciplinární, a možná i z toho důvodu se může zdát těžko uchopitelná a pro veřejnost nečitelná, opak je ale pravdou! Umění není autonomní institucí pohybující se mimo společenské struktury, nýbrž je kreativní interpretací světa kolem nás, a tudíž si v něm každý z nás může najít kus sám sebe.

Práce kurátorek a kurátorů se v posledních desetiletích dramaticky proměňuje tak dynamicky, jako samotná umělecká tvorba. Oproti historii se identita kurátora daleko více odráží ve výstavních projektech, které se v minulosti snažily být spíše objektivizující. Jako hlavní poslání kurátorky současného umění vnímám vytvoření bezpečného prostředí pro dialog mezi společností a uměním. Tvorba tohoto podhoubí pro dialog může mít podobu textových podkladů ve výstavě, využití nových technologií, ale i fyzickou instalaci uměleckých děl v prostoru. Komplexnost umělecké tvorby a následně práce kurátorky vychází z touhy pochopit a artikulovat komplikovanost světa, ve kterém žijeme.

DIANO, vzhledem k Tvé zdatnosti v offlinové komunikaci, ale i rozhledu v onlinovém prostředí, které se v poslední době dostává do popředí, můžeš specifikovat, jak vnímáš rozdílnost těchto světů. Přestože by se totiž zdálo, že online prostor skýtá široké pole možností, fyzickou přítomnost diváka vedle umělecké díla však nedokáže nahradit. Můžeš vysvětlit, proč je tak problematické přesouvat výstavy do online prostředí?

S onlinovou formou výstav a celkovou online komunikací zcela upřímně stále bojujeme, je to však samozřejmě velmi aktuální a zároveň komplikované téma. Po posledním roce se jasně ukázalo, že kultura, i když “pouze” v onlinové formě, je stále neodmyslitelnou součástí našich životů a nemůžeme bez ní existovat. Zároveň jsme však všichni, jak tvůrci, tak i diváci, přišli na to, že prožitek z reálné návštěvy výstavy v galerii nebo zhlédnutí divadelního představení v prostorách divadla nám online prostor nemůže vynahradit. Z toho důvodu se snažíme vymýšlet nové přístupy a možnosti, jak divákovi či návštěvníkovi online výstav nebo profilů na sociálních sítích, zprostředkovat zážitek z uměleckého díla zcela jiným způsobem, než který si může užít a dokonce prožít v tradiční offlinové podobě. Využily jsme k tomu například 3D model galerie, video s rozhovory s autory nebo s detailními záběry uměleckých děl. Nejnověji přibližujeme například i procesy tvorby výstav skrze podcasty o současném umění a výtvarném prostředí.

Nejkomplikovanější částí uměleckého prožitku z díla, která nám všem schází pravděpodobně nejvíce, je však kolektivní zážitek a možnost své emoce, ať kladné či záporné, sdílet s okolím. Současně je to taktéž určitá přímost a naléhavost díla, které jsme vystaveni pouze během bezprostřední přítomnosti a přímé konfrontace se samotným dílem. Hledání cest, jak kvalitně a zajímavě umělecká díla i výstavy přenést do online prostředí, je proto jistě ještě hudbou budoucnosti, ale zároveň je to téma, kterému se aktivně věnujeme a budeme ho i nadále rozvíjet a inovovat.

MAKING OF:

REALIZAČNÍ TÝM:

Produkce: Karel Kantor | Pomegranate
Módní návrhářka: Denisa Dovalová | Denisa Dovala
Kreativní platforma: Kristýna Hájková, Alžběta Horáčková, Diana Kněžínková | 3Kurátorky
Fotografie: Michala Rusaňuková | Misha Photo
Make Up & Hairstyle: Karla Skalová, Pavel Kortan
Šperky: Mariana Berec
Modelky: Markéta Mörwicková, Aneta Popeláková
Video: Petr Tesařík | Notigo Agency